Oddworld: Abe’s Oddysee je první hrou od vývojářského studia Oddworld Inhabitants. Příběh se točí okolo Mudokona jménem Abe, který pracuje jako voskovač podlah v továrně RuptureFarms, jež vyrábí masné výrobky. V čele továrny stojí Glukkon Molluck, který si zotročil rasu Mudokonů, jež v továrně pracuje. Jednoho dne Abe zaslechne velice důležitý rozhovor mezi Molluckem a jeho podřízenými. Dozví se, že masokombinát krachuje a je potřeba nového výrobku. Abe s hrůzou zjistí, že Molluck má v plánu naporcovat jeho Mudokoní bratry a prodávat je jako výrobek nesoucí název Mudokon Pops. A tomu musí Abe zabránit. Utíká z továrny s cílem zachránit své bratry a zničit RuptureFarms i s jeho ziskuchtivým šéfem.
Ach, Oddworld: Abe’s Oddysee! To je přesně ten typ hry, kvůli kterému si člověk říká: „Jo, dětství byla prostě BOMBA!“ Má tu hru vůbec představovat? Byla vydána roku 1997 a byl to výborný mix Plošinovky, Puzzle videohry a Adventury.
Vzpomínám si, jak jsem u toho seděl s vykulenýma očima, protože to nebyla jen taková ta „skákej a zabíjej“ plošinovka. Ne, to bylo jako… jako kdyby se Princ z Persie srazil s Lemmings v hodně temném a šíleném masokombinátu! A ten náš hrdina? Abe! Chudák, který leštil podlahy v RuptureFarms a najednou zjistil, že on a jeho kámoši Mudokoni budou nová příchuť masových pochoutek! Místo, aby se sbalil a utekl, se rozhodl zachránit jich co nejvíc! To je frajer!
Atmosféra – ta prostě NEMÁ CHYBU!
Celý ten svět Oddworldu je takový… bizarní, temný a plný fakt nechutných věcí, ale zároveň je tak originální a vtahující. Od slizkých RuptureFarms až po divoké chrámy a pouště.
“Hello… Follow me!” To bylo to nejlepší! Pokoušet se těmi legračními příkazy navigovat zmatené Mudokony do bezpečí, zatímco se za vámi hnali Sligové (ti hajzlíci se zbraněmi!) nebo vás chtěli sežrat Scrabové nebo Paramité… to bylo šílenství! A to “Hello, follow me” mi znělo v hlavě ještě dlouho po vypnutí konzole. A k tomu ten Abeho prdík, co šel odpálit – naprosto hloupá, ale geniální sranda!
Logické hádanky a Stealth
Hra vás nutila přemýšlet. Nepřítele jste většinou nepřeprali silou (protože Abe je ňouma a hned umře, stačí, když šlápne blbě), ale chytrostí! Ovládat Sliga a nechat ho postřílet svoje kámoše? EPIC WIN! Tiché plížení, načasování, přepínání pák – cítil jsem se jak super tajný agent (i když jsem vypadal jako vystrašená, zelená nudle).
Umírání, ale s láskou. I když jsem umíral stokrát na tom samém místě – a že to bylo občas frustrující, hlavně ty miny – ten systém uložení po každé obrazovce byl milosrdný. A ty Abeho animace, když ho rozsekala pila nebo sežral Scrab – byly tak groteskní, že jsem se i u své vlastní smrti musel smát! Jasně, ovládání bylo občas tuhé. Abe se choval víc jako tank než jako baletka. Ten realistický pohyb, kde se musel rozběhnout a zarazit, nebo ten milisekundový odklad před skokem, mě stál pár desítek životů! V remaku New ‚n‘ Tasty to sice vylepšili, ale ta originalita toho „dřevěného“ pohybu k tomu prostě patřila.
Buďte první kdo přidá komentář