Kdy přejde většina uživatelů na desktopu od zlých ošklivých korporátních Windows k linuxu? S touhle otázkou se setkávám vždy, když končí podpora některé z verzí operačního systému z Redmondu. Fanoušci linuxových distribucí volají po migraci na linux i nyní, když skončila podpora Windows 10. Tak už je to konečně tady? Jako vždy v minulosti je odpověď trochu složitější, byť je dnes adopce linuxu mnohem snazší, než tomu bylo dříve.
„Linux“ Torvalds
Základy svobodného operačního systému položil finský, tehdy ještě student, Linus Torvalds na počátku 90. let. Jeho inspirací byl Unix, systém z konce 60. let. Linuxové jádro vydal jeho autor zdarma jako open source. To zjednodušeně znamená, že jeho autor dovoluje komukoli kód upravit, pozměnit a vydat pod svou vlastní hlavičkou, a klidně jej i zpeněžit. Otevřenost zdrojového kódu započala revoluci, na jejímž konci je systém, jenž pohání většinu serverů po celém světě a neztrácí se ani v businessu. Ostatně přes 60 % celosvětové smartphone populace běží na Androidu, systému, který linuxové jádro využívá také.
Open source jako požehnání
Od začátku 90. let se tak tisíce vývojářů z celého světa chopily šance a nabídly trhu své vlastní verze operačního systému, každý s originálním přístupem a účelem. Zprvu bylo nemyslitelné, aby si běžný Franta Uživatel nainstaloval linux na svůj počítač a nahradil tím svůj DOS nebo Windows 3.11. Jak se říkalo, linux byl uživatelsky přívětivý, ale své uživatele si pečlivě vybíral zpravidla z řad IT nadšenců a vývojářů. Proto se už v první polovině 90. let objevily různé verze (v žargonu „distribuce“), které měly za úkol zjednodušit instalaci i pro neprofesionálního počítačového uživatele.
Průlomový byl rok 1993, kdy vyšly dvě hojně využívané distribuce – Slackware a Debian. Slackware byla jedna z prvních stabilních distribucí a Debian je dodnes základním kamenem pro další odvozené distribuce, které se často bijí v prsa, jak jednoduchá je jejich instalace a správa. Nesmím opomenout v Evropě populární SuSE Linux. Ten vyšel v roce 1994 a podobně jako předchůdci chtěl instalaci linuxu zjednodušit.
Přestože takových verzí vyšlo nespočet, nebyly linuxové distribuce prakticky v žádných domácnostech vyjma PC nadšenců či programátorů. Obsluha systému a zprovoznění periferií bylo zkrátka pro Frantu Uživatele stále příliš složité.
Globální zájem veřejnosti o linux zažehla až distribuce britské firmy Canonical Ltd. nazvaná Ubuntu (z afrického „jsem, protože jsme“) z roku 2004, jejíž hlavním tahákem bylo zjednodušení správy aplikací a automatizovaná instalace dílčích komponent pro minimalizaci toho, co uživatel musí vědět. Tato automatická správa závislostí byla velkým přínosem, protože jinak byla dostupná v komerčních a profi distribucích nedostupných pro běžného uživatele. Ubuntu vychází dodnes a doposud využívá jako svůj základ Debian.
Pro mnohé bylo Ubuntu i tak zbytečně složité, a tak jsme o dva roky později přivítali na světě Linux Mint od francouzského vývojáře Clémenta Lefèbvra. Mint je odvozený od Ubuntu, ale významně upravuje vzhled i ovládání systému tak, aby byl pro uživatele snadný k uchopení, a mnohem více připomíná konkurenční Windows. Proto dodnes bývá první volbou pro kohokoli, kdo chce linux vyzkoušet. Výčet linuxů tu zastavím, protože bych tu jinak mohl popsat celý časopis a pořád bych neuvedl všechny. Omlouvám se tak všem fanouškům Fedory, Archu, Manjara nebo Zorinu, že na ně pro nedostatek místa nepřišla řada.
Nesmím však zapomenout na jeden pozitivní vedlejší efekt otevřenosti linuxu, a to umožnění zájemcům snadnější vstup do světa programování. Díky volně dostupným nástrojům a návodům je dnes snazší začít než kdy dříve.
Open source jako prokletí
Teď mě vyznavači open source nebudou mít rádi, ale myslím si, že právě možnost upravit si systém podle svého a pak jej vydat pod vlastní značkou způsobuje přesycení trhu všemi možnými verzemi linuxu, z kterých si laik obtížně vybírá. Já sám rád zkouším různé přístupy a tu a tam nainstaluji nějaký další linux na svůj notebook, ale tahle kratochvíle je poněkud úzkoprofilová. Běžný Franta chce nainstalovat systém, který po něm nebude nic moc chtít a bude „prostě fungovat“. Problém ale nastává ve chvíli, kdy je třeba si vybrat tu správnou distribuci pro naše potřeby. Linux totiž předpokládá, že uživatel ví, co chce. Náš Franta ale neví, co chce, a nechce týdny vybírat tu správnou verzi operačního systému. Chce zapnout PC, pustit si Netflix, napsat dokument nebo si zahrát videohru bez zbytečné konfigurace zařízení. A to jsem ještě nenakousl další dilema, a to desktopové prostředí. Když už si Franta po dvou týdnech strávených na distrowatch.com a Redditu vybral Linux Mint jako ideální vstupní distribuci, je před něj kladen další důležitý krok – vybrat si z různých prostředí. Chce Cinnamon, XFCE, Mate, nebo KDE? Tím se rozhodovací paralýza dokonává a mnoho takových Františků své konání vzdá.
Návod nejen pro Frantu
Byla by ale škoda své počínání vzdávat. Miliony počítačů dnes běží na nepodporované verzi Windows a nemohou legálně přejít na Windows 11 kvůli hardwarovým nárokům. Ceny komponent raketově stoupají a linux nabízí možnost prodloužit život našim zastarávajícím zařízením.
Jak tedy začít? Vyberte si verzi, která je hojně používaná a dokumentovaná, aby vám Google (nebo AI) vrátil dostatek informací, pokud narazíte na problém. Pokud přecházíte z Windows na plus mínus aktuálním HW, berte Linux Mint s Cinnamon prostředím. Ovládá se podobně jako „vidle“ a instalace Mintu je na pár kliknutí včetně ovladačů pro periferie. Většina (ne-li všechny) komponent se nainstaluje sama a po instalaci systému můžete počítač hned používat.
Pokud máte starší HW nebo máte pod 4 GB RAM, volte tentýž Linux Mint s XFCE prostředím. Je dostatečně podobné Windows, ale není tak náročné na výkon. Po instalaci budete mít pocit, jako byste se vrátili do dob legendárních Windows XP, ale v tom dobrém. Nepřijdete ani o nějaké možnosti customizace prostředí (různé panely, widgety, vzhledy apod.)
Suma sumárum
Po letech peripetií je dnes jednodušší než kdy dřív vyzkoušet linux na vlastní kůži. Instalační „live“ USB vytvoříte za chvilku a systém si můžete osahat už z flešky bez instalace na disk. Rozšiřuje se podpora pro HW třetích stran a dokonce si na linuxu už i zahrajete. Velký kus práce tu odpracovala firma Valve, která má ve svém Steamu zabudovanou podporu linuxu i pro hry, které nemají vlastní linux verzi. Tzv. Proton vrstvu si jednoduše zapnete v nastavení a s trochou štěstí si zahrajete i velké AAA hry.
Linux se pomalu přestává bát běžného Franty Uživatele a dříve složité nastavování zvládá buď automaticky, nebo nabízí desktopové rozhraní, které můžete používat i bez příkazového řádku. V základu navíc často obsahuje už předinstalované aplikace pro tvorbu dokumentů, internetové prohlížení nebo multimedia. To vše zdarma, bezpečně a bez otravných reklam. Tak co, troufnete si?
Buďte první kdo přidá komentář