Vítejte zpátky v čase, přátelé! Dneska sfoukneme prach z jedné absolutní klasiky. Píše se rok 1997, doba, kdy 3D grafika začínala skutečně cenit zuby, a vývojáři z Kalisto Entertainment nám naservírovali něco, na co se nezapomíná. Nightmare Creatures. Tohle nebyla jen hra. Byla to temná jízda pro PlayStation, Windows a Nintendo 64 (a nezapomeňme, že o tři roky později přišla dvojka a v roce 2003 dokonce mobilní verze od Gameloftu). Ale my zůstaneme v tom magickém roce 97. Je to plně 3D, zničitelné objekty létají vzduchem a žánrově? Je to brutální mix survival hororu, plošinovky a beat ‚em up mlátičky.
Kdo se postaví zlu?
Než vkročíme do tmy, musíme si vybrat svého šampiona. A věřte mi, volba to není jen kosmetická.
- Ignatius Blackward: Kněz, expert na okultismus a člen Bratrstva. Není to žádný svatoušek, co by jen kázal. K boji používá svou masivní bojovou hůl a rány rozdává s boží přísností.
- Nadia Franciscus: Dcera zavražděného doktora, kterou žene vpřed touha po pomstě. Je to zdatná gymnastka, takže její styl je rychlý a smrtící. Její zbraní je meč (nebo šavle), kterým porcuje monstra na plátky.
Příběh je béčkový horor, který milujeme.
Píše se rok 1834 a Londýn nezažívá zrovna ‚‚zlaté časy‘‘. Město zachvátila panika. Šílený vědec a okultista Adam Crowley (jasný a skvělý odkaz na reálného britského okultistu Aleistera Crowleyho) se zmocnil Bratrstva Hekaté. Co udělal? Vypustil do ulic virus, který mění nebohé občany v odporná monstra.
Příběh je krásně béčkový, temný a přímočarý – přesně tak, jak to u retro her zbožňujeme. Žádné zbytečné filosofování. Tvůj úkol je jasný – zastav Crowleyho, než se nákaza rozšíří do celého světa. Dialogy jdou stranou, platí jen jedno pravidlo: ‚‚Támhle je zlo, běž ho rozsekat na kousky.‘‘
A teď ruku na srdce. Tahle část se mi vryla do paměti nejhlouběji. Přenesme se zpátky do mého dětského pokoje. Je konec devadesátek, rodiče už dávno spí a jediným světlem v místnosti je ta namodralá blikající záře z velké bzučící CRT televize.
Já osobně jsem drtil verzi na PS1. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Seděl jsem na koberci, nohy do tureckého sedu, a v rukou svíral ten šedý ovladač tak křečovitě, protože strach ovládal moji mysl. Nightmare Creatures pro mě nebyla jen hra – byla to zkouška odvahy.Strach z mlhy byl nepopsatelný. Jako dítě jsem samozřejmě netušil nic o ‚‚vykreslovací vzdálenosti‘‘ nebo výkonu procesoru. Nechápal jsem, že ta černá neprostupná mlha pár metrů před mou postavou je jen technický limit konzole. Pro mě? Pro mě to byla skutečná, hmatatelná temnota. Moje dětská fantazie pracovala na 200 %. Co tam je? Co se z té tmy vynoří? Ten pocit nejistoty byl milionkrát horší než monstra samotná, když už byla vidět. Každý krok do neznáma, každé vynoření se z té digitální mlhy, bylo mým malým vítězstvím nad vlastním strachem. Byla to doba, kdy nás hry učili bát se toho, co nevidíme.
Všem našim čtenářům doporučuji zahrát si ji. Na PC či na konzoli. Věřím, že i dnes to má super atmošku a že i dnes si ji užijete. Důležitá věc – nehraj to ve dne! Tak co, troufneš si dnes v noci vstoupit do mlhy?
Buďte první kdo přidá komentář