Hned po Nintendo Directu, jakmile byla možnost, jsem si Nintendo Switch 2 předobjednal a očekával, až jej dostanu do rukou. Dnes, cca po měsíci téměř neustálého hraní, nemohu říct nic jiného než – opravdu velmi povedená evoluce už tak výborné přenosné konzole! Zentokrát se ovšem Nintendo zaměřilo víc na výkon než u jeho předchůdce.
Vše zní jako sen – výkon jako Xbox Series S jenom „v kapesní“ verzi se 120hz LCD displejem, který podporuje HDR10, skoro s plnou kompatibilitou her ze Switch 1 a také s rozměry o něco většími než u předchůdce. Jakožto majitel originálního Switche si nemohu na celkové provedení konzole stěžovat, ale to neznamená, že nová verze nemá své mouchy – stačí přidat výkon s větším displej a hned je poznat, že baterie v tak tenkém balení není až tak adekvátní. U nových intenzivnějších her jako Cyberpunk 2077 baterie vydrží jenom 2 až 3 hodiny, což ve většině případech sice je dostačující, ale není ideální každých pár hodin konzoli nabíjet, a to hlavně v situacích, kdy nemáte zásuvku hned někde za rohem. Konzole u takovýchto her topí víc, než bych očekával, a při kombinaci nabíjení s handheld hraním se pak dost potí dlaně. Pravděpodobně se to časem zlepší optimalizací softwaru her a konzole, ale v současnosti to zkrátka zdaleka není ideální.
Ergonomicky se situace zlepšila, ale ne o moc. Joy-Cons 2 jsou větší a v rukách pohodlnější, ale hraní v handheldu stále vytěžuje dlaně a konzoli není jak uchopit pohodlně pro delší dobu hraní. Joysticky konečně mají „standardní“ velikost a nepůsobí dojmem, že se každou chvíli utrhnou. Tlačítka jsou jen o něco větší a mají i větší rozmezí od sebe, nezpůsobují tu paranoii, že omylem zmáčknu dvě tlačítka najednou. Zároveň když používáte Joy-Cony jako jednotlivé ovladače, ramenní tlačítka už nejsou tak komicky malé a „gumové“. Matnější texturovaný povrch pomáhá při držení konzole a mačkání tlačítek, na D-padu lze dokonce nahmatat směrové indikátory, a i když ani tento nástupce nemá klasický D-pad ve tvaru plus, stále se jedná v porovnání s předchozí konzolí o upgrade. Za největší zlepšení v oblasti Joy-Conů ovšem vnímám to, že už se neviklají a také nezáleží na tom, jak se na konzoli nasadí. Obráceně, opačně, vzhůru nohama – je jedno jak, neboť se zde už nenachází problém jako u předchůdce, kdy se musí kontrolovat, jestli se ovladače zasouvají do kolejnic na konzoli správně nebo jestli se strap se šňůrou na zápěstí nandává obráceně. Tato fobie je konečně pryč a již nemusíme při nandávaní Joy-Conů tajit dech, protože nově přidané konektory připojující Joy-Cony ke konzoli jsou dost otevřené. Pochybuju, že by se jen tak lehce zlomily, a to hned z toho důvodu, že nejsou přidělané natvrdo. Naopak jsou z části povolené, aby se předešlo situaci, kdy by se při neopatrném vytahování mohly zlomit. Zároveň sám konektor nezajíždí až tak hluboko do Joy-Conu, že by se zachytil a ulomil. Ale i tak někdy vyhrává nejistota, že by se to jednou přeci jen zlomit mohlo, dále také ještě nemůžeme vědět, jak dlouho samotný konektor vydrží, než se opotřebuje a přestane Joy-Cony nabíjet.
Novinkou pro Joy-Cons 2 je jejich využití jako myši od PC – konečně míření ve střílečkách na konzolích bez problémů a aim assistů… Až na to, že Joy-Con pro toto využití není nijak ergonomicky uzpůsobený a na potenciální myš je příliš tenký. Uchopit něco takového a hrát s tím delší dobu celkem trvalo, než jsem si na to zvykl, ale nejvíc ze všeho je nepříjemné to, že ze strapu nejde sundat šňůrka – a právě ta při používání v módu myši nejvíc překáží, a to i když se nandá na zápěstí. Ale jako funkční myš (až na nestandardní rozvržení) ji cením, jenom je asi lepší si dokoupit nebo vytisknout na 3D tiskárně pohodlnější držák, než jsou strapy, které jsou součástí balení.
Co se týče konzole celkově, je zcela zřejmé, že vývojáři v Nintendu mysleli na všechno. Nový displej je značný upgrade, a to nejen díky 120hz panelu, ale také jasu, kontrastu a sytějším barvám, což při hraní v handheldu uvítá každý obzvlášť v situacích, kdy se do displeje opírají jasné sluneční paprsky. Ano, není to OLED, ale nemá od toho daleko. Nevynechali ani upgrade repráků. Jsou větší a hlasitější, díky čemuž je hraní více dynamické. Nejedná se o nejmodernější repráky na trhu, ani o ty nejlepší pro mobilní zařízení, ale i tak dodávají lepší atmosféru a nezní tak „ploše“ jako u předchůdce.
Takže jako následník legendárního Nintenda Switch je v mých očích Switch 2 povedenou konzolí a nejsem sám, kdo se zastává stejného názoru. Za první čtyři dny se po celém světě prodalo 3,5 milionů kusů. Zde ale konečně přichází ta krutá realita – ano, je to výborný kus hardwaru, všechno vylepšili, jak mohli, problémem je ale něco jiného – software. Mnoho her při příchodu Switche 2 nevyšlo, na nějaké se čeká a bude se čekat ještě nějakou dobu. Ano, můžeme hrát naše hry z prvního Switche, ale pokud někdo není vlastníkem původní konzole, proč by si měl kupovat zbrusu novou konzoli, kdyby na ní mohl hrát jen dosud vydané tituly na předchozí generaci? Nevidím v tomto aspektu moc velký podnět a motivaci pro koupi. Pokud už někdo vlastní originální Switch, na Switch 2 je zatím jenom jedna nová hra od Nintenda – Mario Kart: World. A ani od jiných vývojářů ještě není tolik her, abych v tuto chvíli mohl doporučit Nintendo Switch 2 někomu, kdo nevlastní Switch 1. Raději bych počkal, než se připojí víc a víc vývojářů a začnou portovat (nebo i zcela projektovat) nové hry pro Switch 2.
Úžasná konzole, ale momentálně jen a pouze pro skalní fanoušky Nintenda.
Buďte první kdo přidá komentář