Rané osmibitové systémy jsme mohli vidět od poloviny sedmdesátých do poloviny osmdesátých let. Přehršel různých méně úspěšných konzolí vedl zejména v USA k ochabnutí zájmu o celé videoherní odvětví a mnozí prorokovali hrám rychlý konec. Zachráncem USA byla konzole třetí generace Nintendo Entertainment System. U nás a ve střední Evropě více frčel konkurenční Master System od Segy. Každopádně oba rivalové se zasadili o rehabilitaci videoherního průmyslu a od třetí generace herních konzolí průmysl roste. Jak dlouho ještě zůstává otázkou, ale to je na jiný článek. Opravdu úspěšných firem však zůstalo jen několik a hromada zařízení skončila v křemíkovém nebi. Vsadíme se, že v našem výběru herních zařízení uvidíte některé stroje vůbec poprvé.
Fairchild Channel F – 1976
Fairchild byl vůbec první výrobce, který nabízel hry na výměnných cartridgích místo předinstalovaných her. Společnost Fairchild Camera and Instrument se přitom zabývala primárně vývojem doplňků pro fotoaparáty a kamery. Fairchild Video Entertainment System vyšel v roce 1976, ale přestože průkopnicky zavedl médium, které se drželo po další dvě generace, konzole se úspěchu netěšila. Jednak se neprodávala dobře, a jednak v roce 1979 vyšlo Atari VCS. Nepomohl ani facelift. Konec přišel v roce 1983 s 350 000 prodanými kusy. Společnost Fairchild se už na trh herních konzolí nikdy nevrátila.
ColecoVision – 1982
Boj s Atari vedl i výrobce hraček pro děti Coleco se svou konzolí ColecoVision. Podobně jako Fairchild používala konzole cartridge a po vzoru Atari nabízela porty úspěšných arkádovek. Hrou přibalenou v krabici byl Donkey Kong. Zařízení mělo solidně našlápnuto a poráželo Atari 5200 zejména díky extra modulu umožňujícím hrát hry z Atari 2600 či volantu, který konzoli prakticky přetvořil na domácí arkádový automat. Společnosti zlomil vaz modul počítače Adam z roku 1983. Byl drahý a poruchový. Ztráta firmy 258 milionů dolarů byla likvidační. Roku 1989 byla firma Coleco koupena Hasbrem.
Action Max – 1987
Action Max od firmy Worlds of Wonder bylo zařízení se světelnou pistolí výhradně zaměřené na akční tituly. Konzole byla i přes svou nízkou cenu 99 dolarů totální propadák. Her vyšlo dohromady pět a jako médium se používaly netradičně VHS kazety. To přineslo dva problémy – k hraní bylo zapotřebí vlastnit video přehrávač (konzole sama neuměla kazety přehrát) a film na VHS skončil vždy stejně, nehledě na nahrané skóre. Vzhledem k tomu, že ve stejné generaci byly konzole NES a SEGA Master System, byl Action Max i přes poloviční cenu v porovnání s konkurencí odsouzen k zániku.
Philips CD-i – 1990
Holandský Philips kombinoval multimédia a herní konzoli mnohem lépe. Philips CD-i disponoval přehrávačem proprietárního média CD-i a měl být jediným multimediálním centrem umožňujícím sledování videí, hraní her i vzdělávání. Formát CD-i nabízel opravdové hry, kde hráč ovlivňuje děj, a hry často obsahovaly filmové či animované sekvence. Problém byl ona univerzálnost a zdlouhavý vývoj formátu CD-i. Časem ztratili zájem herní giganti jako Electronic Arts a další. Zařízení bylo kritizováno za nedostatečný výkon na hraní a příliš vysokou cenovku. Prodej skončil v roce 1998.
3DO Interactive Multiplayer – 1993
Americké studio 3DO je známé především díky sérii Might and Magic. V polovině devadesátých let se snažilo také o hardware. Protože v 3DO neměli prostředky na výrobu konzolí, přišli s technologickým standardem, který pod licencí nabízeli ostatní výrobci. Podobně jako CD-i měla zařízení 3DO nabízet nejen hry, ale také filmy. Licencování mělo za následek vysokou cenu konzolí, první kusy od Panasonicu a Sanyo se prodávaly za 699 dolarů. Velkou část knihovny navíc zaujímaly FMV hry, které ale nebyly příliš populární. Za necelý rok vyšla konzole PlayStation a v roce 1996 3DO HW skončil.
Zajímají vás retro herní konzole? Stáhněte si první číslo Freeport magazínu, kde nabízíme další pětici zajímavých zařízení!
Buďte první kdo přidá komentář